blood.

20. října 2011 v 20:30 | itsyourfuckingnightmare.
Včera jsem přemýšlela, jestli je dobře, když člověk někomu bezmezně věří a občas se chová jako zaslepená ovce. Snad každý si minimálně jedou přál, aby měl také někoho, komu by mohl říkat i ta největší tajemství, která skrývá. Ve filmech bývá všechno většinou brané s velkou nadsázkou a jsou tam velké extrémy, které se do běžného života prakticky nehodí, ale kdo aspoň jednou netoužil po "nejnejkamarádce" nebo "nejnejkamarádovi?" Asi každý. I já.

Jenže všechno mě to přivádí k zamyšlení, a to, zdali je vůbec dobře upnout se na jednu osobu a probírat s ní všechny radosti a strasti ( a každý ví, že o strasti jde především). Asi jsem zastáncem toho, že není. Nechci tím říkat, že by se každý člověk měl uzavírat do sebe a utápět se ve vlastních problémech- to rozhodně ne, ale někdy není od věci nechat si něco pro sebe. Myslím si, že kolem mě je relativně hodně lidí, kterým bych dá se říci mohla věřit, ale i přesto jim nevěřím.

Nejhorší je, když si vlastně uvědomíte, kolik důvěrných informací by proti vám všichni mohli mít, kdyby se něco stalo. Není to zrovna tak dlouho, kdy jsem se tak nějak nechtěně nachomítla k hádce. Nesnáším hádky, není to nic příjemného, ale když je někdo natvrdlý a chová se arogantně a pohrdá okolím (i jeho názory, což osobně hrozně nesnáším), nedá se dělat nic jiného, než se pohádat. Jde o to, že právě v ten okamžik mi došlo, že lidé v afektu blábolí hodně věcí a někdy řeknou něco, co je potom hrozně mrzí. A lidé v afektu mohou říct tajemství, mohou ho na vás v domnění ochrany zaječet před kýmkoli, kdo jde zrovna kolem/stojí poblíž. Stačí jeden maličký okamžik. Ta horší věc je, když někdo vaše tajemství prozradí cíleně. Takové lidi nesnáším a nechci mít s nimi nic společného.

"I will forgive but I won't forget
And I hope you know you've lost my respect!"

A tak budu prostě všechno tak nějak "vysypávat" do prázdného listu ve Wordu, do tohohle malého okénka na blogu nebo na bílé stránky deníku. Unést všechny věci, které vím/o kterých si něco myslím, prostě nejde, občas úplně potřebuju všechny je někam napsat. Napsat pod přezdívkou- jen čistě anonymně. Nebudu se muset strachovat, že někdo něco nechtěně "prokecne". Třeba se mi bude spát i líp než se mi spalo do teď, když nebudu všechny ty věci dusit v sobě. Kdo ví. :)

PS: Kdyby někoho čistě náhodou zajímalo, co to jako má být a kde že to může přidat komentář (hahaha, nikdo takový není, tak nevím, co si to tu namlouvám), tak nikde- zatím. Prostě si chci psát články jen tak pro sebe, aniž by pod ně někdo něco napsal. Myslím si, že zatím mi blog postačí jako jednostranná služba- já napíšu článek, ale naoplátku nic nedostanu. Jo, jsem divná, ale kdo v dnešním světě není? Občas mi beztak připadá, že být divný je daleko lepší než být nudný. Prostě být sáma sebou je asi to, o co se chci pokusit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama