kick in the teeth.

17. října 2011 v 20:13 | itsyourfuckingnightmare.
Tahle písnička je prostě.... úžasná. Miluju je, amen.
"I gotta say thanks cause you kick me when i'm down
I'm bleeding out the mouth.
I hope you know I'm stronger now."
Musím si neustále opakovat, že s každým dalším "kopnutím" , které utržím, jsem prostě zase o něco silnější!!

Někdy si říkám, jestli bych se na blog neměla vykašlat. Nikdy mi nešlo o žádné komentáře, ani o návštěvnost, spíš jsem vždycky byla ráda, když chodilo míň lidí, ale vždycky mi vadilo, že se blog stal po nějakém čase téměř povinností. Znáte to, jedna z dalších věcí, u které prostě cítíte nutnost ji udělat, jako napsat článek, změnit lay, napsat komentáře. Nesnáším, když něco prostě "musím", je mi to tak nějak proti srsti. A nesnáším lidi, co jenom rozkazují, prstem ukazují na vše okolo a dávají rozkazy: udělej, přines, dojdi. Vážně žití na téhle planetě neulehčujete!

Všechno mě tak nějak přivádí na otázku, proč že tedy sedím za klávesnicí a píšu článek, když jsem se nahoře zmínila, že nesnáším dělání věcí z povinnosti. Možná, že jsem už dlouho nic nepsala a tak prostě potřebuju provětrat mozek a svěřit se s věcmi, které mi dlouho leží na srdci /tahle věta je trapná, ale lepší mě nenapadla/. Jako třeba fakt, že jsem se z jedné nemoci úspěšně vylízala a teď se ženu po hlavě do další. Ne, nebudu si vůbec připouštět, že jsem ZASE nemocná, prostě ty záchvaty dusícího kašle budu přehlížet! Prostě to tady není a je mi fajn. Jo fajn, kéž by. Rozhodně nehodlám jít zase k doktorce, protože by si musela myslet, že jsem se už zbláznila. Budu dále přežívat a vyhrabávat se z toho všeho třeba měsíc, když můžou jiní, proč né já? Třeba jednou tak zakašlu až exploduju a bude po problému. Jo, taky jsem si všimla, že umím dost přehánět.

Škola je prostě... škola. Něco je dobrý a někdy je to všechno totálně na nic. Nedokážu si představit, že ještě dva roky budu chodit do toho samého ústavu, budu pravděpodobně sedět i v té stejné lavici, budu denně vídat ty stejné tváře a učit se ty stejné předměty, které nemám moc ráda. Je to stereotyp, přehnanej stereotyp. Potřebovala bych se minimálně někam odstěhovat, v lepším případě se znovu narodit, ale to není možný, takže zůstanu u stěhování. Jenže stěhovat se budu moc maximálně tak za 2 roky, až odmaturuju a půjdu na vysokou /pokud za tu dobu neumřu na ten trapnej kašel, kterej mě každých pár minut odrazuje od psaní ; a pokud se na nějakou dostanu/. Když už nic, potřebuju aspoň, aby už vydali další knížku od Zusaka! Nehodlám čekat do jara, potřebuju ji nutně co nejdřív, protože jinak budu muset číst tu jedinou, co mám doma pořád dokola. Možná to budu střídat s Remarquem. (Doufám, že jsem teď nikoho nepohoršila.)

Zřejmě si teď půjdu vzít nějakej prášek na hlasivky, protože mluvím čím dál tím víc potichu a divně prostě- mám hlas jak po nějakým koncertu. /po A7X nebudu týden mluvit, šalala/. Pak si vezmu sešity a budu předstírat, že se učím, aby to měla aspoň nějaký efekt a necítila jsem se ráno, jako že jsem se na všechno vykašlala. Jo a dneska dávaj House, což je asi to jediný pocitivní, co se za dnešek stane. VLASTNĚ NE! Tohle je nejvíc pozitivní:
(Možná že všechno není tak špatný, jak se mohlo zdát.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama