my town.

21. října 2011 v 20:21 | itsyourfuckingnightmare.
^^
Dobře se při tom usíná. Horší je, když už jste potom napůl v říši snů a napůl vnímáte text. To přemáhání, odhodit sluchátka pryč je příšerný :D.

Poslední dobou si čím dál tím víc přesvědčuji, že i nemožné věci jsou vlastně úplně možné. Třeba dneska ráno, kdy se mi s velkou námahou nakonec podařilo vstát (řekněme, že mi nebylo a pořád ještě není úplně dobře) a zjistila jsem,že nemůžu mluvit. Tedy, já mohla mluvit, ale to, co moje hlasivky vydávaly se vůbec nepodobalo lidské řeči. Jenže co s tím, když před sebou máte poslední den pracovního týdne a vy jste už byli jednou nemocní, konkrétně ten týden předtím, ale to je jen detail. Prostě si už nemůžete dovolit mít další absenci, protože nějakého "velmi chytrého" člověka napadlo, že lidé s 20+ procenty nebudou klasifikováni. Nezbyde vám nic jiného, než se nadopovat vším možným, co se doma nachází, obléknout si několik vrstev oblečení a vydat se vstříc úmorně nudným a nekonečným hodinám ve škole, kde budete zřejmě muset vysvětlovat, co že vám to je a proč mluvíte jako mutant. A to nepřeháním.

Jenže, když se usadíte ve své lavici, která je najednou hrozně tvrdá a vám připadá, jako byste místo na dřevěném sedátku seděli na pěkně ostrých hřebících, ještě nevíte, že všechno vlastně může být ještě horší. Třeba když vás někdo zatouží zkoušet. Třeba když vás někdo zatouží vyzkoušet z předmětu, na který jste se den předem úspěšně vykašlali s tím, že proč by měla řada přijít zrona na vás, kdyř ve třídě je ještě dalších 20 lidí. Ale to bych zase nebyla já, aby se mi dělo přesně to, co nechci.

Jak to vysvětlovat učiteli, který si vás nedůvěřivě prohlíží a každé vaše slovo považuje za provokaci nebo snůšku výmluv- NIJAK. Nezbývá nic jiného, než se rychle rovzpomenout, jak že to v tom sešitě bylo. Naštěstí jsem z toho docela vybruslila a s přičiněním (asi Božím) jsem dostala výbornou. Dostat nedostatečnou, asi by mě rovnou mohli odvízt v černé truhle- a to jsem do ní neměla daleko ani, když jsem ještě nevěděla, co si to zas na mě osud nachystal.

A když pak vypočítáte příklad, který jste až do teď nechápali, hned je všechno o něco světlejší. (Jo, najednou to vidím optimisticky, to bude asi tím, že jsem se opět nadopovala tím chemickým hnusem, co jsem našla v lékárničce.) Vrchol dne je ovšem fakt, že v ruce držíte nový výtisk History, se kterým si teď zalezu do peřin a pokusím se uzdravit se. Snad mi to s těma dějinama půjde o něco rychleji.

(Třetí článek za týden je rekord. Netuším, jestli to všechno mám připisovat právě zmíněné nemoci nebo nějakému jinému, mě neznámému faktu. Každopádně doufám, že mi moje blogová nálada ještě nějaký ten pátek vydrží :) )

PS: Koho by zajímalo, jestli se nadpis nějak vztahuje k článku, bohužel ho zklamu. Nevztahuje. Nadpisy jsou zlo a měly by se zrušit. Ale vysvětlujte to těm "chytrým" lidem, kteří vytváří blog.cz. Doufám, že se moje zásoba názvů písniček brzy nevyčerpá a taky, že se mi podaří, pokaždé si ke článku pustit jinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama