alibi.

13. listopadu 2011 v 20:57 | itsyourfuckingnightmare.
V sobotu jsem byla ve městě nakupovat. Když se mě nedávno doma zeptali, co bych chtěla k Vánocům, odpověděla jsem, že kromě nových brýlí a aspoň jedné knížky vlastně dohromady nic. Vždycky mi Vánoce připadaly jako takový ten typ svátku, kdy je důležité, že jsou lidé spolu než to, kolik dostanou dárků, které stály tolik a tolik peněz. Jenže naši nedali jinak a prostě jsem s nima do toho města jet musela. Nic nebylo platné přesvědčování, že mi knížky a brýle vážně stačí. A když jsem se pak procházela mezi regály, které byly plné oblčení ve snaze najít něco, co by se mi aspoň trochu líbilo, došla jsem k názoru, že Vánoce jsou tím nejironičtějším svátkem.

Každý popisuje vánoční idylku, kdy za okny padá sníh, z rádia vyhrávají koledy, lidé spolu sedí v obývacím pokoji, kde jim za zády svítí vánoční stromeček, jedí cukroví a popíjí u toho svařené víno. Najednou i ti největší nepřátelé sedí vedle sebe na gauči a koukají se společně na pohádku, která zrovna v televizi běží. Nevím, jestli si myslet, že přetvářka je zlá a nebo se radovat z toho, že aspoň jednou v roce jsou na sebe lidé trochu hodní.

A pak to všechno, co přichází po Vánocích. Všechny ty momenty, kdy každý mluví o tom, co všechno dostal. Někdy mi přijde, že zvyk dávat si nějaké dárky byl vlastně vymyšlen, aby si lidé dokazovali, jak jsou na tom lépe než ti ostatní. Občas přemýšlím nad tím, proč by Vánoce nemohly být zase tím starým svátkem, kdy se obklopíte lidmi, které máte opravdu srdečně rádi a pobudete spolu pár chvil. Proč nejdete o Vánocích jen tak na půlnoční, oblečeni v kabátech a v čepicích stažených hluboko přes uši, protože mráz vám zalézá už i pod nehty? Proč nepouštíte lodičky s malou svíčkou, proč nemyslíte na ty, kteří tu s vámi už nemohou být?

Proč jsou Vánoce tím nejkomerčnějším svátkem, který je už od října připomínán v televizi a obchodní domy se předhání, kdo jako první rozešle do schránek letáky plné předražených věcí, které "zaručeně musíte letos mít"? Všechno to kouzlo, které tu dříve bylo, pomalu mizí a myslím si, že je to škoda. A tak ty Vánoce pojmu letos trochu jinak. Letos to bude hlavně o tom, že jsem doma s rodinou, která pro mě znamená nejvíc. Bude to hlavně o tom, aspoň na chvíli zapomenout na okolní svět.

A kdyby někoho zajímalo, kolik jsem si toho nakonec koupila, tak něco přece jen. Ale skoro jsem se tam pohádala s našima, protože jsem odmítla, když mi chtěli koupit všechny věci, které jsem si vyzkoušela. Doufám, že jsem jim tak ukázala, že mi vážně nezáleží na tom, kolik balíčků pod stromkem uvidím. A za ten pocit, že nejsem jako všichni ostatní lidi, co znám, kteří nakupují za tisíce, to stojí.

(Tím, že přišel podzim a s ním i to psí počasí, které mě nutí být doma, přišly i inspirace a chuť k psaní článků. Ale ty komentáře stejně nepovolím :) )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama