scars.

19. prosince 2011 v 11:10 | itsyourfuckingnightmare.
Občas mám takové zvláštní přání- pochopit lidi. Vážně bych chtěla přijít na to, jak přemýšlí, proč dělají to, co dělají, proč vás jednou mají hrozně rádi a druhý den nenávidí. Proč mlčí, když by měli mluvit. Proč se usmívají, když by se měli mračit. Proč milují, když ve skutečnosti odporně nenávidí. Možná za tím vším je něco hlubšího, možná něco skrývají a nebo to jsou ubožáci, co se neumí postavit pravdě čelem.

Pamatuji si, jak jsem tehdy chtěla pomoct. Věděla jsem o něčem špatném a chtěla udělat něco dobrého, aby se to všechno spravilo. Nemohla jsem pochopit, kde se stala chyba a proč nic nefunguje. Teď už chápu, chápu to asi po 3 letech. Teprve teď vím, jaké to předtím bylo. Nikdy si pořádně neuvědomíme, jak někomu může být, dokud nejsme na jeho místě. Taky zvláštní, že musíte nejprve spousty věcí ztratit, než přijde to porozumění, to dobro, to světlé.

Přijde nový rok, za starým se zavřou vrátka a nebude cesta zpátky. Uzavře se další kapitola životů a před sebou budeme mít úplně čistý stůl. Docela se na to těším, ale ještě více se těším na novoroční předsevzetí. Protože: 1. nevěřit nikomu 2. neodpouštět zrady a podvody (protože jsem takový hloupoučký tvor, co pořád věří v dobro?) 3. chodit do knihovny a nepodvádět při tom! 4. postavit se konečně na nohy a dělat se sebou něco. Je toho hodně a zřejmě bude chvíli trvat, než se začně něco měnit. Ale musím počkat. Budu čekat.

Mám zase chuť napsat novou povídku. Ale víte co, já mám těch pokusů ve složce asi padesát a stejně to nikam nevede, nikdy nejsem odhodlaná natolik, něco dokončit. Ale já se snažím. Vážně. Jenže to jdu takle po ulici a najednou něco vidím, potom mám chuť o tom napsat. A ven chodím pořád, pořád vidím něco nového, něco, o čem jsem ještě nepsala. Jak si pak má člověk vybrat?

Pak smažu staré jizvy a nahradím je vzpomínkami. A možná ještě něco, kdo ví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama