can i be your snowflake.

24. srpna 2012 v 14:47 | itsyourfuckingnightmare.
Tak nějak si pořád neuvědomuji, že je už dvacátého čtvrtého srpna a že za týden a něco se všechno vrátí do těch starých kolejí, které jsem se po celé prázdniny snažila ignorovat. Nevím, jestli jsem na to připravená, stát tváří v tvář všem spolužákům a dalším studentům na tom našem "super" gymplu. Mě je tu doma tak nějak lépe. Ale některé chvíle mi vážně chybí. Třeba ty momenty s těmi lidmi, kterým bez chvíle zaváhání říkám přátelé, ty veselé smsky, které si vyměním s našima během vyučování. Ten moment, když mě některý předmět vážně zajímá a já se chci nahnout a chytit všechny ty informace do dlaně, nechat je na ně dosednout a aspoň na chvíli tam zůstat. Těším se na vůni všech propisek, tužek, čistých papírů a nových knížek. A na to, jak si odpoledne dám do uší sluchátka a budu spěchat domů, kde mi otevřou dveře mamka s taťkou s nehranými úsměvy na rtech. A možná i na všechny ty ne příliš veselé okamžiky, které pak probereme s nejlepší kamarádkou a já budu vědět, že je tu a že jí můžu věřit.

Dneska jsem se vzbudila, protože venku neuvěřitelně pršelo, do tmavého bytu. Byla jsem doma sama a ač bych nikdy nečekala, že to řeknu, chyběli mi tu. Vždycky jsem byla takový malý introvert, co by rád sám, ale v ten moment jsem potřebovala, aby kolem mě někdo byl. Nasnídala jsem se, zkoukla mibbu a tak dále, potom jsem uklízela a vařila oběd. A nechápu proč se mi tlačily slzy do očí a já s nimi bojovala, hlavně tehdy, když se v zámku konečně ozval klíč.

Ale víte co? Já mám neskutečnou radost z maličkostí, užívám si každý další den a snažím se najít pozitiva. Za to to přece stojí ne? Za tyhle prázdniny jsem se změnila. Ale je to fajn věc, na kterou jsem čekala dost dlouho. Teď je tady, já ji chytím a nepustím. :)

Našla jsem svůj soundtrack.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama