know me by name.

25. srpna 2014 v 13:00 | itsyourfuckingnightmare.
Chtěla jsem začít psát povídku, protože jsem za posledního půl roku nenapsala ani řádku a začal mi ten všechen stres okolo toho, jak nejlépe vyjádřit, co potřebuji, a nezbláznit se u toho, chybět. Někdy jsem až moc velký perfekcionalista, takže místo toho, abych se začala zabývat prvními větami, šmudlám se ve Wordu s číslováním stránek a tím, aby na úvodní stránce byl nějaký citát, který by nakonec celou povídku charakterizoval. To hledání správného citátu pak zabere třeba půl hodiny, což je doba, za kterou mě nakonec přestane bavit se o cokoli pokoušet. And it's always the same!

Už jsem oficiálně budoucí student vysoké školy, protože včera se uzavřela jakákoli možnost ještě změnit předměty, které jsem si předzapsala. Znamená to ovšem, že jsem také budoucí student ruštiny, o které vím jen to, že se hezky poslouchá a vypadá divně, když je někde napsána. Takže si nejspíš skočím do knihovny pro nějakou knížku, podle které bych se mohla naučit aspoň abecedu. Vidím už totiž úplně jasně, jak se na první hodině ukáže, že sedmdesát jedna procent těch, kteří budou se mnou ve stejné místnosti, mají jasnou páru o všem, o čem bude řeč. A pak tam budu já, totálně zmatená a mumlajíc si pro sebe věty jako: kdo jsem a proč existuji?

Taky bych se mohla zvednout a jít si udělat něco k obědu, pak uklidit, protože to úspěšně prokrastinuju už od té doby, co jsem se vzbudila. Potom tu mám také rozdělanou jednu práci, kterou bych chtěla bezpodmínečně dokončit. Takže půjdu něco dělat, abych tu nezblbla.

Ha, good luck.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama